Vůně bylin a bolest osamělé ženy

by - srpna 14, 2019



Anna Bolavá vstoupila do vod české literární scény před šesti lety básnickou sbírkou Černý rok. Koneckonců jistá lyrika je znatelná i v jejím prozaickém debutu Do tmy, za nějž obdržela Magnesii literu, jedno z nejvýznamnějších literárních ocenění v našich končinách. Zaslouženě?

Sběr léčivých bylin, to jediné, k čemu se Anna Bartáková, protagonistka díla, upíná. Ráno vstát s prvními paprsky slunce, sbalit pytel se srpem, nasednout na letité kolo a systematicky ukořistit nejvíce z cenného, jež matka příroda nabízí. Každé úterý zavítat do výkupny, odnést si pár stovek za usušené byliny, začít odznova. Co se však na první pohled může zdát jako nevinná rutina, skrývá mnohem temnější podtext - nenávratně roztříštěné manželství i smrtelnou nemoc. Na povrch pomalu probublávají křivdy, které si vypravěčka nese v chátrající duši. Postupem děje se tak nemění pouze plán sběru, ale i Anna, jež skrytá v úmyslně izolované bublině ztrácí nejen kontakt s reálným světem, nýbrž i kontrolu nad sebou samotnou. 

Přestože každý krok prožíváme očima Anny, zůstáváme uzavřeni někde na okraji její mysli, ne blíž, ne dál - máme pocit, že se o ní dozvídáme víc, ale ve výsledku nevíme nic. Snaha nahlédnout pod povrch je nám upírána, jako bychom stáli za mlžnou oponou, která už nikdy neustoupí. A tak nám nezbývá než mlčky přihlížet gradujícímu šílenství, nemoci, která Annu rozkládá zaživa, i životní posedlosti usušit rostoucí množství bylin, jejichž vůně prosakuje celou knihou. No ano, pokud se Anně Bolavé něco opravdu povedlo, je to bravurní navození ponuře romantické atmosféry, kde bolest nemocné ženy kontrastuje a omamnými silicemi přírody.  

Jsou knihy, u nichž po přelétnutí prvních řádků cítíte, že se budou od ostatních lišit. Že budou jiné. Neotřelé. Do tmy Anny Bolavé mohu bez debat zařadit mezi jednu z nich. Stranu za stranou autorka stahuje čtenáře hlouběji a hlouběji do torza svíjejícího se bolestí, zatímco svou prací s jazykem v dáli maluje blížící se bouři, jež za dusných letních dní prořízne oblohu a pročistí vzduch. Autentičnost propůjčuje příběhu hovorový jazyk jihočeského maloměsta, kde sousedská zvědavost zabraňuje utajení sebemenšího tajemství, i metamorfóza hlavní hrdinky, líčená téměř naturalisticky. 

Stojím si za názorem, že pokud v čtenáři kniha rezonuje i po jejím přečtení, odvedl spisovatel výbornou práci. V mém případě převládaly tři emoce, úzkost, bolest a zvláštní učarování, a tak se mi s každým dalším písmenem Annina osudu silně vrývaly pod kůži. Doznívaly dlouho.

Krásně bolavá, bolavě krásná. Do tmy z pera Anny Bolavé bych shrnula legendární větou Rona Weasleyho: Budeš trpět, ale náramně si to užiješ.”

Anna Bolavá: Do tmy. Odeon, Praha, 2015, 232 s.

You May Also Like

3 milých komentářů

  1. Teda, ta recenze je tak krásně napsaná, že mám chuť si tu knihu ihned přečíst!

    OdpovědětSmazat
  2. Ano, i já mám Annu Bolavou moc rád, i její druhá knížka je podle mne skvělá:
    https://kniznirecenzeetc.blogspot.com/2017/07/anna-bolava-ke-dnu.html

    OdpovědětSmazat

Vaše zpětná vazba mi pomáhá růst. ♥

Copyright © Barbora Voříšková 2020