Sofistikovaný chaos

by - září 16, 2018


Sofistikovaný chaos. Chaotická hlava, chaotický život. Esence chaosu. Já?
Následující řádky nemusejí dávat žádný smysl, stejně tak dobře mohou vnést světlo pochopení do případu uplynulého roku. Rok. Jedna celá, předlouhá otočka kolem nejzářivější hvězdy na nebi a přitom kratší než nádech, jenž učiníte v posledních vteřinách před krokem do neznáma. A ten většinou trvá celou věčnost, ne?

Mnoho dní, dokonce více než zmiňovaných 365, uplynulo ode dne, kdy jsem opustila tuto svou internetovou skrýš - neplánovaně, nedobrovolně. To léto si víceménně vybavuji bez sebemenší mlhy v mysli, poslední recenze psaná u moře přistála v éteru začátkem července, poté se po mně slehla zem. Nadobro? Tehdy jsem neměla nejmenší tušení. Člověk by si myslel, že jeden označený kalendářní úsek sotva stihne vystřídat čtyři pochroumaná období, natož aby svedl změnit nitro racionálně smýšlející bytosti. Uplynulé měsíce mne naučily, že může změnit nic i všechno zcela od základu. Někdy jen jediný den vnese do klidných vod bouři, po jejímž konci nebude pobřeží už nikdy stejné.

Práce a úžasní kolegové, škola a nejlepší kamarádky, rodina, rozchod, špatné zkušenosti s lidmi, dobré zkušenosti s lidmi. Nezapomenutelné zážitky, ztráty a nálezy. Spousta skvělé literatury, litry čaje i kávy. Stres, radost, výhry i prohry. Dobrodružství.

Mít kouzelnou krabičku nastřádaných symbolů určitých událostí, nejvíce by mě z té hromady zajímalo malé okénko do duše úzkostlivé dívky, kterou jsem bývala. Modrým štetcem bych jí vepsala pod kůži, že její strach ze spousty věcí zmizí (to až si jednou řekne "seru na to, vždyť nejde o život"), že zrychlený dech a rudá tvář při přednášení prezentací i při mluvení s lidmi postupně vyblednou do dáli, že je v pořádku nejít s hlučícím davem, že honba za dokonalostí je zbytečná a že jednou bude šťastná sedět na posteli s notebookem na klíně a se dvěma vrnícími koťaty po boku sepisovat tenhle článek. JO! A ještě bych jí pošeptala, aby se žádných čtvrtletek z matematiky neděsila, všechny nakonec dopadnou dobře a navíc - ve třeťáku dostane super matikáře.

Zcela seriózně - mohla bych stát tváří v tvář svému tehdejšímu já a stejně bych se nepoznávala. Nevím, komu děkovat za tak radikálně zásadní změny, jimiž jsem si prošla. Zda těm, kteří můj všední život prozařují hřejivými paprsky své přitomnosti, každému, kdo mi udělil lekci a zklamal mne, nebo sama sobě. Vše bude souviset se vším, aspoň v to pevně věřím, neviditelné nitky propojující každý aspekt našich osudových cest napínají svá vlákna mrknutím oka.
Vím to - sama jsem ty, jež v mém životě nadále neměly místo, přetrhala a nechala jít, přijala nové a ty nejdůležitější upevnila hluboko ke svým kořenům. 

Nejtěžší na bytí je kolikrát právě samotné bytí. Tím myslím smířit se sama se sebou. Přijmout to, jak vypadáte, to, na co máte a na co ne, neřešit názory ostatních, ono i obyčejné uvědomění si, že váš život je VÁŠ a ničí jiný, trvá kolikrát pekelně dlouho. Nekonečné srovnávání s ostatními vás akorát tak zabije. Tedy, postupně zahubí vaše tvůrčí ego. Na téhle hranici kus mne neustále balancoval, což uhasilo tu niternou planoucí vášeň. Nakonec sedíte úplně sami, beze smyslu, nedokážete se přinutit k sebemenší akci. Nebýt mé maminky, asi bych blaženě zůstala v nečinnosti. Ale jsem zde, vypisujíc své myšlenky. A vlastně mě to zase baví. 

Víte, chtěla bych už jen dodat, že opravdu velkým paradoxem je statistický fakt, že běhěm mé roční nepřítomnosti žil blog vlastním životem - díky vám. Nějakou záhadou je vás tu sto a jeden a světe div se, stále mě čtete! Děkuju, opravdu moc. Dokud vás něco baví, nehledě na čísla, spolupráce či neúspěchy, má to neuvěřitelný smysl. Dělejte to pro sebe.  

A na závěr, kdybyste náhodou nevěděli, po jaké knize sáhnout, tak za ty na fotce ručím krví. 

You May Also Like

10 milých komentářů

  1. Jsi super, jsem ráda,že sis utřídila názor.

    OdpovědětSmazat
  2. Super, že jsi zpátky<3 chybělas!!!

    OdpovědětSmazat
  3. Také jsem si prošla takovým obdobím, pořád lepší pauza než se do psaní nutit. Když je chuť, tak to přijde samo :)
    A Zibura, Orwel, Murakami jsou suprový! Kafku na pobřeží jsem ještě nečetla, tak díky za inspiraci :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím a páni, ty jsi úplně můj člověk! Kafku mohu jen vřele doporučit, je správně murakamovski podivná a navíc, mám ráda Murakamiho jazykovou barvitost. Já děkuji za milý komentář. :)

      Smazat
  4. Od Orwella jsem četla 1984 (ale kdo ne, že jo :D) před dvouma rokama, když jsem maturovala, ale nějak moc jsem tomu nepropadla. Příběh je to skvělej, protože je neuvěřitelně pravdivej, ale hrozně dlouho mi trvalo než mě to začalo bavit, protože se tam na můj vkus nic nedělo :D A Zibura je boží! Miluju jeho knížky, jsou neuvěřitelný (stejně jako on :D).

    Karolína & Korea v Česku

    OdpovědětSmazat
  5. Zajímavý článek, je hezké, že ten blog stále žije, to vypovídá o kvalitě. :) Mimochodem tvůj seznam knížek je bomba, kromě Hygašidy (kterého díky tobě teď vyhledám) a Zibury, na jehož knížky koukám při každé návštěvě knihkupectví jsem četla všechny a jsou všechny opravdu zajímavé. :)

    OdpovědětSmazat
  6. Krásny článok. Zistila som, že to mám teraz skoro rovnako. Budem sa riadiť vetou ktorú si napísala. Kašlem na to veď nejde o život. Ďakujem ti za inšpirujúci článok a prajem ti v živote len to dobré. ♥

    Prajem ti krásny deň a rada by som ťa ešte pozvala na
    moju novoročnú GIVEAWAY ♥.

    OdpovědětSmazat
  7. Toľko kvality na jednej fotke! :D veľmi pekný článok, určite mi dal nejaký ten tip :)

    OdpovědětSmazat

Vaše zpětná vazba mi pomáhá růst. ♥

Copyright © Barbora Voříšková 2020