A proto skáču - recenze + vlastní zkušenosti

Hned v úvodu nás přivítají tři poselství v podobě předmluv - první z nich sepsal francouzský filozof českého původu Josef Schovanec, druhou David Mitchell, který společně se svou manželkou vychovává autistického syna, a do třetice všeho dobrého k nám promlouvá samotný Naoki, aby světu alespoň maličko poodkryl záhady neobyčejného vesmíru dětí, jako je on sám.
Proč se při rozhovoru nekoukáš lidem do očí? Jsi rád sám?
Život s autistou není pohádka, filmaři divákům rádi vykreslují geniální vědce s touto poruchou, nikdo vás však nepošle podat ruku realitě, jež je, věřte mi, absolutně jiná než na stříbrném plátně. Nemůžete pochopit smysl vodění "toho velkého kluka" za ruku, dokud neokusíte každodenní dávku trpělivosti maminky, na níž náhodní kolemjdoucí beztak koukají skrz prsty, neboť její synek tropí scény nad pitím, které právě vylil. Kope kolem sebe, křičí, pláče, ničí věci. "To si ho ta ženská neumí vychovat? Proč se ten fracek takhle chová?".
"Ta ženská" mu věnuje čtyřiadvaceti hodinovou péči, chvíli sama pro sebe najde zřídkakdy, musí být neuvěřitelně silná, aby zvládala veškeré překážky, jimiž ji život zkouší, dává svému dítěti bezmeznou lásku, snaží se udělat jeho život lepší, neboť on, byť tělesnou schránkou velký, duší však věčným dítětem, je bez andělů, jako je ona, v našem světě zcela ztracen.
"Ten fracek" neposedí, neudrží pozornost, udělá chybu, během chvíle omylem srazí věc z obchodního regálu, vydává zvláštní zvuky, poskakuje, křičí, utíká, má chování sedmiletého dítěte, dostává záchvaty agrese, odmítá spolupracovat, má své rituály, vadí mu specifické činnosti,... Ne proto, že by neměl dostatečnou výchovu, vše vězí v jeho hlavě, jež bohužel funguje jinak, než jak by měla. Nepřisuzujte vinu jemu ani rodičům. Chyba není v nich. Zkuste si s nimi na týden vyměnit role, zkuste vychovávat autistu, jen zakuste takové břímě. Jediný den vám změní názor na život.
Co stránka, to otázka - celou knihu tvoří jeden velký rozhovor rozdělený dle témat. Naoki Higašida bez obalu líčí svět v tom nejupřímnějším světle autismu, otevírá těžké dveře do zákoutí svých myšlenek a pocitů, potřebuje veřejnosti sdělit, co autistům letí hlavou, vysvětlit, proč nikdy nebudou moci být jako ostatní, avšak dokládá, že stále mají city, nejsou z kamene, potřebují lásku, přestože ji sami častokrát neumí vyjádřit.
Vyhoďte rozsáhlé odborné knihy oknem, sama vím, jak někteří "rádoby odborníci" autistům nerozumí ani porozumět nechtějí. Naokiho A proto skáču vydá za milion specializovaných výtisků, kniha plná emocí a dojemně upřímných odpovědí mnohé objasňuje a zastupuje další úspěšný krok k snazšímu porozumění těchto neobyčejných lidí. Toto zcela unikátní dílo rozhodně nenechá nikoho chladným.
Proč se při rozhovoru nekoukáš lidem do očí? Jsi rád sám?
Život s autistou není pohádka, filmaři divákům rádi vykreslují geniální vědce s touto poruchou, nikdo vás však nepošle podat ruku realitě, jež je, věřte mi, absolutně jiná než na stříbrném plátně. Nemůžete pochopit smysl vodění "toho velkého kluka" za ruku, dokud neokusíte každodenní dávku trpělivosti maminky, na níž náhodní kolemjdoucí beztak koukají skrz prsty, neboť její synek tropí scény nad pitím, které právě vylil. Kope kolem sebe, křičí, pláče, ničí věci. "To si ho ta ženská neumí vychovat? Proč se ten fracek takhle chová?".
"Ta ženská" mu věnuje čtyřiadvaceti hodinovou péči, chvíli sama pro sebe najde zřídkakdy, musí být neuvěřitelně silná, aby zvládala veškeré překážky, jimiž ji život zkouší, dává svému dítěti bezmeznou lásku, snaží se udělat jeho život lepší, neboť on, byť tělesnou schránkou velký, duší však věčným dítětem, je bez andělů, jako je ona, v našem světě zcela ztracen.
"Ten fracek" neposedí, neudrží pozornost, udělá chybu, během chvíle omylem srazí věc z obchodního regálu, vydává zvláštní zvuky, poskakuje, křičí, utíká, má chování sedmiletého dítěte, dostává záchvaty agrese, odmítá spolupracovat, má své rituály, vadí mu specifické činnosti,... Ne proto, že by neměl dostatečnou výchovu, vše vězí v jeho hlavě, jež bohužel funguje jinak, než jak by měla. Nepřisuzujte vinu jemu ani rodičům. Chyba není v nich. Zkuste si s nimi na týden vyměnit role, zkuste vychovávat autistu, jen zakuste takové břímě. Jediný den vám změní názor na život.
Co stránka, to otázka - celou knihu tvoří jeden velký rozhovor rozdělený dle témat. Naoki Higašida bez obalu líčí svět v tom nejupřímnějším světle autismu, otevírá těžké dveře do zákoutí svých myšlenek a pocitů, potřebuje veřejnosti sdělit, co autistům letí hlavou, vysvětlit, proč nikdy nebudou moci být jako ostatní, avšak dokládá, že stále mají city, nejsou z kamene, potřebují lásku, přestože ji sami častokrát neumí vyjádřit.
Vyhoďte rozsáhlé odborné knihy oknem, sama vím, jak někteří "rádoby odborníci" autistům nerozumí ani porozumět nechtějí. Naokiho A proto skáču vydá za milion specializovaných výtisků, kniha plná emocí a dojemně upřímných odpovědí mnohé objasňuje a zastupuje další úspěšný krok k snazšímu porozumění těchto neobyčejných lidí. Toto zcela unikátní dílo rozhodně nenechá nikoho chladným.
Komu bych A proto skáču doporučila?
Všem, kteří po boku autistů žijí, všem, kteří mají vůči nim předsudky, všem, kteří nemají snahu pochopit, proč na veřejnosti tropí povyk kvůli (pro nás) malichernostem, všem, kteří je naopak pochopit chtějí, těm, kteří chtějí nahlédnout do jejich mysli. Zkrátka úplně každému v širokém vesmíru. Hledáte emocionálně inspirativní knihu? Zde ji máte.
14 milých komentářů
Moc krásně napsané. Mám kamarádku, která studuje speciální pedagogiku a k těmto lidem má velmi blízko. Mám ráda její příběhy s neposlušnými žáky s tím největším srdcem a "zlobivými" nožkami a ručkami. Tuhle knihu bych ji chtěla koupit k Vánocům, ale ještě předtím si ji ráda přečtu sama. Jestli bude alespoň z poloviny tak hezká, jako tato recenze, tak budu spokojená :))
OdpovědětSmazatDěkuji za tak krásný komentář!♥ Ani nevíš, jak mi rozradostnil den. :) Knížku mohu jednoznačně doporučit, doufám, že se Ti bude líbit! Ach, to je chvály, nějak mi došla slova, zkrátka mohu říci jen, ještě jednou díky!!! :D ♥
SmazatKrásná recenze :) Kniha mě velmi oslovila už předtím, ale díky tvojí recenzi na ni mám ještě větší chuť :)
OdpovědětSmazatTo mám opravdu radost, moc děkuji! :D ♥
SmazatJá jsem recenzi probrečela stejně jako konec knížky.
OdpovědětSmazatBarun děkuji, mám tě ráda. Maminka
To já děkuji za všechno, já tebe, mami.♥
SmazatBarunko, moc krásně napsané. Neznám osobně žádného autistu, ale přesto jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Přesně jak píšeš, není to žádná odborná publikace, ale realita, opravdové myšlenky opravdové reálné bytosti. A člověk konečně mohl nakouknout trošku těm lidem do nitra a pokusit se je pochopit. Obdivuji tvoji maminku a všechny další, které to zvládají :) Klobouk dolů.
OdpovědětSmazatŠárko, neskutečně si toho vážím, opravdu! Děkuji za podporu a za krásný, povzbudivý komentář.♥ Jsem z toho všeho tak trochu naměkko... :D
SmazatPěkně jsi to napsala. Já sama zkušenost s žádným autistou nemám, nicméně velice obdivuji rodiny, které zvládají denní péči o tyto lidi. Určitě se po knize poohlédnu :-)
OdpovědětSmazatMoc děkuji, ať se kniha líbí! :)
SmazatNádherná recenze, moc krásně píšeš. :) Jak už bylo zmíněno několika lidmi přede mnou, moc jsi mne na knihu nalákala. Líbí se mi tvůj styl, máš opravdu talent. :D
OdpovědětSmazatDěkuji mnohokrát! :D ♥
Smazatparádní recenze ;),ségra je učitelka a navíc má speicalizaci na to dělat takovýmto skvělým dětem asistenta, vždycky přijde nadšená a vypráví jaké úžasné nápady mají.
OdpovědětSmazatTakže díky za ispiraci, už vím co ji koupit jako dárek :)
Děkuji! :D To je skutečně moc krásné ♥
SmazatVaše zpětná vazba mi pomáhá růst. ♥