Recenze - Proč jsme se rozešli

by Barbora Voříšková - června 16, 2016

"Řeknu ti, proč jsme se rozešli, Ede. Napíšu ti to v tomhle dopise, celou pravdu o tom, co se stalo. A pravda je taková, že jsem tě zatraceně strašně moc milovala."

Všem nám jsou zajisté velmi známy americké romance středních škol, v nichž hrají hlavní roli dokonalí lidé, sportovní týmy, roztleskávačky, obrovské párty, lásky, podrazy, popularita a naproti tomu všemu stojí outsideři, neoblíbení jedinci, introverti. Min se řadí k těm druhým. Avšak pojmenování outsider je v jejím případě velice neobjektivní. Mohli bychom využívat slov "jiná" či "intelektuálka", jež s oblibou používají Edovi přátelé, ba i sám Ed, a stejně k ní žádný výraz pořádně nesedí. Možná by mohlo stačit "normální - inteligentní - fajn - holka".

Jak už s největší pravděpodobností všichni pochopili, Ed je hvězda školy. A basketbalového týmu, překvápko, co? Ač Min raději než sledování vyrýsovaných, upocených, lopotících se těl na basketbalovém hřišti za přehnaně nadšeného skandování roztleskávaček v minisukních raději čte knihy, ač upřednostňuje chození do kina na filmové klenoty černobílých barev před vystavováním sebe sama na odiv během opileckých akcí po zápasech, ač všechny faktory rozdělují ji a basketbalovou superstar do dvou odlišných oddílů, zamilují se do sebe.

Události však nabraly rychlý spád, během necelého měsíce jejich zážitků, dobrodružství, poznávání jeden druhého vše skončilo. Po boku Min jedeme dodávkou jejího nejlepšího kamaráda Ala a ji více, než váha krabice na jejím klíně, tíží vzpomínky ukryté uvnitř. Dvě zátky od láhví, lístek do kina na Gretu v divočině, vzkaz od Eda, na němž Min lpěla, avšak časem pro ni ztratil cenu, krabička od sirek, Edův úhloměr, Joanina kniha (to je Edova sestra, jen tak pro pořádek), ukradený cukr, hřebínek z motelu a všechno ostatní. Jedna krabice ukrývá všechny důvody, proč se rozešli. A jeden dopis vše vysvětluje.

Nevím proč, ale odnepaměti mě iritoval americký životní styl - středoškolský svět, týmy, královny a králové plesu, pomalu však začínám být alergická i na samotné názvy států nebo na přehnané vlastenectví. Jistě, moje věc, proč to píšu? Zmiňuji se o tom proto, že jakmile vidím knihu z takového prostředí, vyhýbám se jí jako čert kříži. Proč jsme se rozešli je výjimkou, velice milou výjimkou. Na letošním Světě knihy mne u stánku Albatrosu zaujala hned na první pohled, nakonec jsem si ji odnesla společně se Skleněným trůnem, který jsem zhltla jedním dechem a na nějž bude brzy recenze.

Co, respektive kdo, mi od samého začátku vadil, byl Ed. Jakási jeho povaha, ego, nabubřelost, s kterou se reprezentoval, už jen to, že počet jeho ex-přítelkyň dohromady nespočítáte ani na prstech všech lidských končetin, o něčem vypovídá. Ovšem měla jsem trpělivost snášet jeho chování, dokonce bych čekala, že Min dokáže z obyčejného slizkého basketbalisty vykouzlit charakterního mladého muže. Ale ne. Nakonec jsem byla ráda, že tenhle vztah nevydržel. Na úplném konci jsem k Edovi cítila naprosto čirý hněv.

Otevřeme-li knihu, nahlédneme zároveň do Mininy mysli a prožíváme celý proces psaní dopisu, jako bychom byli odesílatelé a adresáti zároveň. Společně s Min krůček po krůčku, věc za věcí, odhalujeme tajemství jedné (ne)obyčejné krabice plné emocí, milostných i bolestivých vzpomínek, od nichž se odvíjí celý příběh dvou mladých lidí, a díky dopisu, do něhož je celá kniha zformulována, zjišťujeme, jak krásný příběh protkaný úžasnými ilustracemi pro nás autor přichystal, i jaký byl hlavní důvod, proč se rozešli.

Daniela Handlera můžeme znát pod jiným jménem, které nezní jinak než Lemony Snicket. Jeho známá Řada nešťastných příhod mnohým jistě napoví. Děj je psán zlehka, příjemně se čte, díky perfektním ilustracím Mairy Kalmanové bylo potěšením číst každou novou kapitolu. Po grafické stránce nemá kniha chybu, k obsahu mám menší výtky, vadil mi Ed, jeho parta a svůj odpor jsem již zmiňovala, avšak četba plula poklidně a styl mi sedl.

Pokud nevíte, co číst v létě, zařaďte si Proč jsme se rozešli na svůj seznam. Máte-li rádi oddechové příběhy, romantiku v přiměřených dávkách, kapku dobrodružství a nevadí vám, když kniha nekončí slavným "A žili šťastně až do smrti", je tato kniha to pravé pro slunečné letní dny a čtení venku. No a milujete-li umění, nebudete moci přestat listovat tímto nádherným ilustrovaným pokladem.

80%